Jak změřit pokrok účastníků v jazykovém kurzu?

Po jaké době je možné u studentů zpozorovat první výrazné pokroky? Tato otázka je často předmětem diskuse mezi firmou a jazykovou školou, a proto jsme se rozhodli zaměřit na klíčové body, které jsou při monitoringu jazykového pokroku důležité.

Představa firmy vs. realita

Firmy často požadují od jazykovek výsledky z průběžných testů. Stále totiž převládá názor o tom, že je možné studenty rozřadit do skupin na základě bodových hranic a určit, jak významně se posunula jejich jazyková úroveň během jednoho čtvrtletí.

Problém je ale v tom, že takové hodnocení nemá vypovídající hodnotu a může vyvolávat dojem, že se student i přes vynaloženou snahu neposouvá dál nebo nedělá žádné pokroky. Toto zdání však může klamat. Vyhodnocení jazykového pokroku v sobě totiž zahrnuje daleko rozsáhlejší a komplexnější pohled, který zkoumá jak písemnou část (včetně porozumění čtenému textu a poslechu), tak konverzační část.
Svou roli hrají i omezený čas a potřeba skloubit pracovní povinnosti s přípravou na lekce. Najít balanc mezi seberozvojem a prací může být pro zaměstnance často oříškem a manažerská poučka: What gets measured, gets done (Vše, čeho bylo dosaženo, se dá změřit) v tomto případě bohužel nezafunguje.
Firmám jde totiž především o praktické jazykové dovednosti svých zaměstnanců.

Co, jak a kdy tedy měřit?

Pro upřesnění bychom chtěli připomenout, že není nic špatného v absolvování progress testu 1x za rok.
Běžně se uvádí, že člověk potřebuje zhruba 60-75 lekcí po 90 min, aby se dostal z jedné úrovně do druhé. Firemní kurzy probíhají zpravidla 1 x 90 min. týdně, což znamená, že první výrazné pokroky je možné zpozorovat po roce a půl.
Více o tom, jakou délku lekce zvolit, se dozvíte v článku: Z naší praxe VI. díl - Jak dlouhá má být jedna lekce?

Ve firemních kurzech proto doporučujeme hodnocení pomocí CAN DO STATEMENTS.

Co přesně to znamená? Firma nebo ideálně motivovaný student ve spolupráci s HR si zadají okruhy témat či konkrétní a velmi specifické praktické situace, které by měl student v určitém období zvládnout v rámci své úrovně.
Např.:

• Domluvit se telefonicky, omluvit nepřítomného kolegu, stanovit datum schůzky.
• Prezentovat projekt.
• Vyřídit reklamaci.
• Vyjádřit různými způsoby své souhlasné stanovisko.
• Napsat e-mail se žádostí o zaslání účetních dokumentů.

A jak se tyto dovednosti pomocí CAN DO STATEMENTS testují?

Opět prakticky, v mluveném či písemném projevu (např. e-mail či report).
Používáme třístupňovou hodnoticí škálu:

• výborný projev adekvátní pro testovanou jazykovou úroveň,
• srozumitelný projev adekvátní pro testovanou jazykovou úroveň,
• málo srozumitelný či příliš jednoduchý projev vzhledem k testované úrovni.

Benefitem tohoto testování je přehled o konkrétních situacích, které zaměstnanec zvládne sám vyřešit v cizím jazyce. Např. široké téma telefonování může mít tyto konkrétní výstupy:

• Zaměstnanec na úrovni A2 dovede po telefonu převzít vzkaz pro kolegu a sdělit, proč kolega nemůže (např. je mimo kancelář).
• Zaměstnanec na úrovni B1 dokáže navíc slušně odpovědět náročnému či problematickému klientovi (předpokládá se tedy, že A2 dovednost zvládne již bez problémů).

Některá témata ale sama o sobě již vyžadují vyšší úroveň – min. B2, např. prezentace nové technologie se všemi detaily, nebo zpráva o finančním hospodaření firmy.
Ve firmě, kde je jazykový kurz brán jako zaměstnanecký benefit, postačí zpráva o pokroku studenta 1x ročně, případně doplněna progress testem (písemným testem z probrané látky). Naopak tam, kde se cílí na aktivní komunikaci zaměstnanců v pracovním prostředí, doporučujeme využívat CAN DO STATEMENTS – praktické jazykové dovednosti.