Všechno jde, když se chce

Redaktorka z nakladatelství Burda, paní Jitka, vtipně a upřímně popsala své úspěchy ve studiu angličtiny. Hezké motivační čtení.

Ačkoli bych nikdy nevěřila, že se ve věku vyšším než školním lze ještě dopustit onoho pozitivního násilí na mozku, jakým je studium jazyka, nakonec jsem podlehla nutkání a vrhla se v boj s angličtinou. Pravda, v mládí se v mé hlavě jakžtakž zabydlivší němčina a francouzština jaly se urputně bránit své pozice, a tak mi při dolování slovíček pokaždé nabídly svou variantu, takže lektorka ani spolužáci to se mnou nemají snadné. Nicméně aspoň jsou z nás polygloti, byť jen částeční.

Každopádně díky nevšednímu úsilí, lehkému nadhledu, vytrvalému tlaku a kreativním metodám lektorky Terezky Mlčákové (Tandem) se zadařilo posunout mne do stadia, kdy zejména nerodilým mluvčím rozumím do chvíle, než se rozhovoří o situaci na světových burzách či v jaderném výzkumu, přečasto se pak osmělím a dokážu s nimi o běžných věcech lidského žití dokonce i promluvit.

První rok jsem byla hozena do vody s těmi, kdo již za sebou měli několikerý začátek, já však při své premiéře měla pocit, že k odvaze promluvit na veřejnosti tímto libozvučným jazykem se nedopracuju ani náhodně. Ale Terezka mne dokázala povzbuzovat a vyprovokovat, takže dnes i mnohé z gramatiky chápu, neřkuli používám. Chválabohu i Terezce, chvála i vlídnému a chápavému přijetí Tandemu…